Rozvíjejme své ušlechtilé vlastnosti jako poctivost, čest, pravdivost, zodpovědnost, odvahu, … a všechny další, které obohacují náš charakter.
Část své každodennosti věnujme sebe-poznávání
Mějme na paměti, že v lidském srdci je ukryta mnohem větší bytost než je člověk sám, bytost naší Duše.
Jednejme vždy pro dobro všech zúčastněných a ve prospěch vyššího celku, jehož jsme součástí.
Zařaďme do života objevování duchovního rozměru a zákonů života.
Žijme rovnocennost – nad nikoho se nepovyšujme, před nikým se neponižujme.
Záměr či vnitřní motiv, dle kterého tvoříme přítomnost, určuje formu naší budoucnosti.
Cesta ega je ohraničena myslí, cesta srdce vede k lidské duši.
Cesta sobeckého ega končí dříve či později ve zmaru a bolesti. Cesta srdce vede k naplněnému štěstí.
Nečiň druhým, co nechceš, aby druzí činili tobě.
Konáš-li zlo, vrátí se ti jako bolest. Konej dobro – vrátí se ti jako radost.
Učme se rozumět svým strachům, pocitům a emocím. Učme se přijímat sebe a také ostatní i s negativními pocity a emocemi. Jsou přirozenou součástí naší osobnosti. Když je poznáme, můžeme je změnit.
Jsi-li ve strachu – rozmlouvej s ním. Jsi-li v ukřivděnosti – rozmlouvej s ní. Aspoň to zkus.
Každý člověk má právo dělat tzv. „chyby“. Zároveň má zodpovědnost se z nich poučit a udělat potřebnou změnu. Chyby nás vedou přinejmenším k poznání, že „tudy cesta ke štěstí nevede“. Chyba potom není chybou, ale zkušeností.
Místo soudů hledejme porozumění. Soudíme-li, sami dojdeme k odsouzení.
Hledejme formy spolupráce a nahrazujme jimi boj a konkurenční rivalitu. Místo nepřátelství a nenávisti hledejme cesty pochopení, respektu a vzájemnosti.
Jednejme vždy tak, abychom sobě ani druhému nezpůsobovali pocity viny.
Jednejme tak, aby mezi námi i při neshodném názoru zůstal mír.
Při rozhodování se ptejme: Co říká rozum? Co říká Srdce? Co říká Moudrost?
Chováme-li úctu ke stáří, můžeme čerpat ze zkušeností starých lidí. Můžeme se poučit i z jejich chyb – život je příliš krátký na to, abychom je všechny udělali sami.
Tvé dítě není tvým majetkem, ale bylo ti Životem svěřeno do péče.
Duše dítěte je nevinná a čistá. Dítě nesoudí a prožívá i naše myšlenky, slova a chování především přes své pocity.
Děti umějí žít vyšší kvalitu lásky – umožněme jim to a učme se od nich.
Jsme součástí přírody – cokoliv z ní použijeme, vraťme do přírody zpět v pro ni použitelném stavu.
