Po boku se svým Bílým Mistrem a Strážným Andělem jsem vešla do zahrady. Byla plná růží a každá ta jednotlivá růže byl člověk. Dohromady tvořili nádherný obrazec ztvárňující Květ Života. Nádherné prolínající se kruhy vedoucí až za obzor….Přesně uprostřed byly vedle sebe dva stejně vysoké trůny, vlevo seděl Ježíš Kristus a vpravo Máří Magdalena.

Byli oblečeni v bílo světlemodrých barvách, seděli v Tichu, s mírným úsměvem, zavřenýma očima a ruce mírně rozpažené otočené dlaněmi nahoru. Kolem nich se linula nádherná zář Bílého světla…byli propojeni se vším a se všemi. Najednou v dálce za nimi jsem uviděla bořící se stavby. kostely…bořící se Vatikán… a na zemi před trůny leželi a klečeli všichni představitelé všech církví včetně Papeže… S pokorou a obrovskou úctou vzdávali hold oběma Mistrům, s uznáním rovnováhy pro ženský a mužský princip Světa.

Najednou jsem dostala andělská křídla a letěla nahoru k nebesům. Jak jsem se postupně vzdalovala, viděla jsem nejprve bíle svítit Čechy… ale postupně se začala prozařovat celá planeta Země … a bylo v celém Vesmíru úplné Ticho…. a najednou s obrovskou intenzitou zazářila Země a jako by začala tlouci…jako srdce. Jako by dostala energetický impuls a rozbušila se silněji a silněji a začalo všechno kolem ožívat. Kolem mne byla spousta Andělů a mohutným máváním křídly jsme začali pohánět všechno kolem. Jako bychom vháněli vzduch do plic obrovské Vesmírné Bytosti, která se začala hýbat a ožívat s novým bušícím srdcem…. všude bylo živo… planety se rozsvěcovaly, jako by zde vznikal nový Život……

Bylo to překrásné…….překrásné a Velké….

Náhle jsem před svýma očima uviděla malinké svítící semínko…dotkla jsem se ho prstem a ono se obrovsky rozzářilo. Vzala jsem ho do ruky a dala do svého srdce a celá jsem se rozsvítila nádherným tichým bílým Světlem……plakala jsem štěstím a přetékala láskou…

Zeptala jsem se…, čím jsem si zasloužila uvidět něco tak nádherného a moci to prožít? „…a Bůh odpověděl ,,… PROTOŽE VĚŘÍŠ “

Jaruška M. Gabriel